Když jeden život nestačí

10. 11. 2019 Zamyšlení

Míle děti. Dneska Vám povím pohádku o tom jak sobeckost, do sebe zahleděnost a znuděnost ovlivnila půl světa. Tato pohádka pojednává o  lidech, kteří řeší světové problémy, ale neumí si uklidit vlastní pokojík. O lidech, kteří ani tak sami nemůžou za to jací jsou. Těmto vesměs mladým “ovčanům” totiž nestačí jeden život. Absolutně vůbec jim nevonní a nestačí obyčejný život. Slovo obyčejný je totiž v dnešních dnech slovo nad nebe sprosté. Obyčejnost je systematicky hnána na kraj společnosti. Vždyť naše žití musí mít přece nějaký hlubší smysl než plození dětí, shromažďování jídla a vyměšování. Našim smyslem bude určitě něco posvátného. Třeba postavení intergalaktické dálnice na planetu Kvejgárů kde povýšíme náš genderový a rasový rádoby progress. Volnomyšlenkářství získá nový rozměr a konečně budou všichni spokojení, protože naše swingers akce nedosáhnou jen meziplanetárních, ale i mezigalaktických rozměrů. Budou se nám rodit modré bezpohlavní děti s tykadly a kusadly jako mají kobylky. Nebudou plavat na jachtě vyrobené ze Švédských národních lesů přes moře na druhou stranu světa, aby dokázali svoje eko-koule. Místo toho poletí v kosmické lodi Elona Muska skrz galaxii na druhou stranu vesmíru. Vršek obří lodi, díky které umřelo tak 10 černoušků, 10 evropanů, 10 asiatů a 15 mimozemšťanů bude zdobit vlaječka „Eko-Femisticko-Dětská-Liga-Spravedlnosti-Vesmíru“. Chápejte my lidstvo jsme totiž ti, kdo rozhodnou jak nejen naše planeta, ale i vesmír skončí….

Milion a jedno chapadlo…

Je krásný letní den. Ptáčci zpívají, bezďáci leží, šmoulové utíkají před gargamelem a mega květiny se nechají opilovávat mega včelami. Píše se rok 3000 a robozmrzlinář prodává dětem olejovou zmrzku na ulici. Toho krásného a zcela normálního dne se při pohledu na nebe stane něco zvláštního. Na nebi se objeví trhlina v (časo)prostoru. Tam kde předtím byla tma, je teď něco, co připomíná obří pí…lalala. Čas běží a po tom co blesk3000, AHAONLINE2.0 a jiné plátky vše náležitě rozpitvaly vše padlo do útlumu. Tak utekl rok, dva, tři. Ta trhlina tam stále je a lidstvo na ní pomalu, ale jistě zapomene. To by nebyl nejvyšší a nejchytřejší druh vesmíru, aby někdo nevymyslel pořádnou ptákovinu. Jako v každém průměrném hollywoodském trháku je zde samozřejmě hrstka lidí, která potřebuje šířit naši víru a vydá se skrze obří pohlavní orgán, aby zjistili, jak moc potřebuje tato díra a její potenciální obyvatele poučit o tom, jak mají žít, čemu věřit a, že Starbucks má určitě nejlepší kávu na světě (beztak už v té díře jeden stojí). Po průletu dírou nenajdeme nic zajímavého. Jen velkou příšeru s miliony chapadel, které věnujeme jen pramalou pozornost (co by nám mohlo takové zvířátko asi udělat že?). Příšera se na nás podívá a jedním chapadlem se přisaje na krk prvnímu člověku z posádky. Zjistí, že někde v dáli existuje planeta, která potřebuje poučit o svých právech. Vystrčí tedy velké chapadlo směrem k zemi a začne se pomalu přisávat na každého koho uvidí/ucítí. Skrze prvního přisátého šíří víru „chapadla“. Poslední hrstka přeživších bojuje o to, aby mohli myslet sami za sebe a víru svéhlavě odmítají. Marně. Po přisátí posledního chapadla na posledního člověka zavládne klid. Lidé nemají potřebu se honit za statky, jídlem, sexem a jinými tak důležitým věcmi. Jsme jedna bytost… Jedno tělo… Jedna mysl. Jsme to, co jsme měli vždycky být.


Uznávám tohle je dost ujetý i na mě. Je to jako sci-fi porno, kde má černoch s třema očima třiceticentimetrový chameleonův hemipenis a tahá soudružku broučci za křídla, při sexu v poloze na pejska. Důležité ovšem není sci-fi porno… Důležité je, co z tohoto příběhu vyplývá? No za prvé nikdy nemějme jako planeta sex na jednu noc s příšerou, co má milion chapadel. Za druhé, když nevíš, co je v díře, nestrkej tam ruku. Tak by se dalo asi s příklady pokračovat do nekonečna. Nekonečno je taky možností, jak skončí náš svět. Co když přiletí kvejgáři a začnou nás ojíždět do zadku? Pošleme za nimi Grétu s jejím feministicko-pseudo-homo-ekologicko smutným xichtem? Začne jim tam brečet do mikrofonu, že ona má právo na to přežít. Začne řešit, že pokud kvejgáři nepřestanou tak jim nikdy neodpustí? „Aha jasný“ řekne velitel jejich flotily a usekne ji bez lítosti hlavu se slovy „To si děláte kozy co?“. Tohle je svět, ve kterým žijeme… Dnešní mládež by totiž ráda žila ve světě třídenních víkendů, polovičních úvazků, věčných prázdnin a nulové zodpovědnosti za život, který jim byl dán. Každý chce být aktivista, každý je doktorand, každý je free-cool týpek z Instáče nebo streamer, který si vydělává tím, že na něj čumí děti, jak hraje počítačový hry. Každý má právo na to zvolit si z devítisetdevadesátidevíti genderů, být online 36 hodin denně a mít plné regály jídla, kondomů, prostitutek, striptérů a cigaret zdarma bez práce. Takto se nastupující generace běžně prezentují. Norsko by mohlo vyprávět…

Aritmetiku nemá nikdo rád...

Aritmetiku nemá nikdo rád. Hlavně ne Gréta a její pětiletí kamarádi ze Stockholmu. Holt z výše uvedené pohádky o chapadlovém sexu vyplývá jediné. My jako lidstvo jsme příliš nekomplexní a roztříštění, abychom byli schopni cokoliv konstruktivního udělat. V tomto problému musí dle mého názoru každá země začít u sebe. Německo by taky mohlo vyprávět (viz. odstavení jaderných elektráren). Stejně jako každý člověk musí začít u sebe. Takové verbální výkřiky o Ekologii slouží jen tomu, aby Amíci v tichosti vybombardovali další vesnici v Sírii. Media se soustředí na malou ufňukanou holku, zatímco jinde umírají desítky dětí a lidí. POTLESK. Jediné, co nám pomůže je obří příšera z vesmíru, která ovládne naše mozky, abychom mysleli jako jedno tělo, mysl a vědomí. Takový chapadlový ježíš z další dimenze. Pravděpodobnost, že se to stane je řekněme stejně malá jako ta, že Gréta bude mít děti, které budou méně postižené syndromem pseudo-záchrany světa než ona. Kdo ví, jestli její generace bude mít vlastně ještě děti. Holt přivést dítě do tohoto světa je přece tak hrozné… A ta honba za naplnění vlastních tužeb je tak lákavá… Její „záchrana“ světa je totiž jen na oko. Holčička si plní své touhy být slavná a doceněná, což ji rodiče evidentně nedávali dost najevo… Její podvědomí pracuje na plné obrátky a při každém rozhovoru pro spojený národy ji vlhne vadžajna. EGO JE SVINĚ. EGO je větší svině než celé globální oteplování s druhou světovou a kvejgářím útokem do kupy. Kdyby Ego jejich rodičů, respektive přímo její nepracovalo na stopadesátosmtisíc procent, zjistili by, že svět se dá ovlivnit relativně malými činy. Jak? Co třeba si nepostavit dřevěnou jachtu ze švédských lesů? Ironické je, že tohle si jen domýšlím, protože to, z čeho byla jachta udělaná se nikde nedozvíte. Stejně tak se nedozvíte ze 2 až 4 lidí museli letět letadlem do USA kde Gréta přistála, aby jachtu odvezli zpět. GROTESKA!

 

Teď, ale k nadpisu. Aritmetiku hold nemá nikdo rád. Proč? Uvedu příklad mého myšlení ve vztahu k ekologii. Moje myšlenka je asi naivní a jednoduchá. Jsem obyčejný chlap a žiju obyčejný život. Vždy jsem chtěl děti. Vychovávám tedy dvě malé ratolesti, které mam sice občas chuť zabít, ale pokračují v mém rodu, takže to odložím. Své dvě ratolesti učím, aby zvedali odpadky v lese. Taky jezdíme autem jen když je to vyloženě nutné. Obchod máme od sebe 3 km a běžně chodíme pro velký nákup s krosnou o víkendu pěšky. Třídíme odpad a zasazujeme stromečky tam kde je lobby vykácela. Pokud bych zavedl vše do extrému do roku 3000 z mého pokolení vzejde 30 generaci. (3 za 100let). Kdyby každá z generací měla taky dvě děti, vychází to na 1 073 741 824 lidí, kteří jsou schopni vzejít z našeho rodu. Pokud by byla polovina defektní vychází to na 536 870 912 mil lidí. Kdyby každý tisící udělal to, co učím své děti, v roce 3000 by se 536 870 lidí chovalo k lesům uctivě, sbíralo odpadky, sázelo stromečky a jezdilo autem jen když je potřeba. Řešení na ekologickou otázku tedy začíná u nás samotných. My jsme klíč k úspěchu. Běh světa nezastavíme… Stejně tak je nepravděpodobně, že já nebo vy zastavíme tu mašinerii, která se tady rozběhla. Všichni na ekologických otázkách akorát rýžuji a mastí si ego. Stačí se podívat na pro aktivistické weby. Prodávají své brandy a jejich WEB jede na serveru, který spaluje při provozu elektřinu. Garantuji Vám, že díky množství odebrané elektřiny velké serverovny nejedou na elektřinu z jedné vrtule. Jejich články o masturbaci velryb čtou na mobilech, tabletech, počítačích, které se musí nečekaně z něčeho vyrobit. V Čině se nečekaně s ekologii vůbec neserou, takže skoro 100% elektřiny pochází z uhelných nebo jaderných elektráren. Nebýt internetu nikdo ani neví, že slavná Gréta vyplula, že se narodil další tuleň jménem Timmy a že já do toho všeho s chutí rýpu. Cinismus postoupil na novou nevídanou úroveň.Na můj vkus se nechce moc lidem pracovat a tvořit hodnoty. Každý si chce jen plnit své slaboduché a krátkodobé cíle. Vždy jsem šel proti proudu. Já si volím bojovat tím, že tvořím hodnoty. Mám rodinu a své děti se budu snažit vychovávat ve vztahu k ekologii, jak nejlépe umím. Zatímco budou tihle rádoby spasitelé „zachraňovat“ planetu skrze články, cestováním o samotě jachtami po moři a brečením do mikrofonu ve spojených národech, já budu žít relativně obyčejný život. Za tisíc let si srovnáme účty….

Sdílej hrobníka na

Share on facebook
Share on google
Share on twitter
Share on email
Share on whatsapp
error: Content is protected !!