Můžský článek

Znáte tu situaci, kdy jste na rande a večer je perfektní? Je tak úžasnej, že se Vám chce jít na záchod a vy… vykřičet do světa vaše emoce. Někdy je interakce lidí nadpozemská a zachrání vše. Ano naše slavná chemie. Zachrání i to, že číšník je šimpanz jménem Chloupek a hází vám do jídla zbytky banánových slupek. Zachrání i to, že jste si dali před rande ponožky naopak, trenýrky naruby, dokonce i ten „jebák“ na čele. Pak přijde situace, která tohle všechno může zkazit. Situace, kdy jako smyslu zbavení položíte otázku typu „Polykáš?“. Taková otázka zůstane z 99 % bez odpovědi. Tedy minimálně verbální. Neverbální odpověď typu „dostanu použitým dildem do xichtu uprostřed restaurce s názvem „Humr Only“ bude dost pravděpodobná. 

Ta otázka byla debilní tak moc, že by se nehodila ani do talk show Johna Krause. Co si budeme povídat, zkazili jste si tím šanci na cokoliv zahrnující kámošení vašich genitálií. V této situaci se nedá nic moc dělat a po povinně od sezené hodince ze zdvořilosti, která se bere jako slušnost, se uberete každý domů svým směrem. Je fakt, že někteří lidé jsou schopní jít ve dvou, v tichu, dlouhé metry před barák např. dotyčné. To víš to je bonmot. Hm zajímavé, že si hrajeme po otázce „Polykáš“ na bonmot. Je to stejně nelogické jako pokračování ordinace v růžové zahradě. I v tomto seriálu, už musí zákonitě dojít k incestu jinak je po zápletce.

 

být mužem roku...

Jak se tedy vyhnout takovýmto situacím? Musíte být mužem roku? Otázka spíš zní chcete být mužem roku? Funguje to prakticky jako všechno v životě. Buď musíme nebo chceme. V dnešní kultuře, světě, talent show na primě, je předsudek, že se neustále MUSÍ neustále něco dělat. Řeknu vám tajemství. Tajemství tak děsivé, že se začnou kříže obracet na ruby a kněží budou zvěstovat zrození antikrista. Jediné, co jako lidé musíme je jíst, spát, vylučovat a umřít. Zbytek je stejně jako vůle být debil, jen naše svobodná volba. Z toho vyplývá, že být mužem roku je taky svobodná volba. Neříkám, že je to lehká volba. Nicméně je to rozhodně lepší, než kdyby vám někdo dal pistoli k hlavě se slovy „Buď dobrej kluk Roberte, jinak tvůj mozek vystříkne na vedlejší šmoulí vesničku“. Osvobozující pocit, že? Mít možnost být hezkej, vtipnej, úžasnej a neříkat otázky typu „Máš ráda anál?“ na prvním rande. Svobodná volba vše podněcuje z důvodu své podstaty. Je dobré si vybít z hlavy vše co „musíme“. Je dobré nahradit to slovem chci. Slovo chci dělat zázraky. Samozřejmě je taky varianta, že je na světě 7 miliard lidí a zákonitě hodně z nich nechce. Nejen, že nechce dělat vůbec nic. Podle nich nemá důvod se vzdělávat, být chytří, taktní, fit. Být trošku James Bond a trošku idiot.

 

Být idiot je v dnešním světě celkem užitečná věc. Někdy je to prostě potřeba se postavit za sebe i když vypadáte, přemýšlíte a jednáte jako idiot. Samozřejmě za předpokladu, že neděláte věci nezákonné nebo ze své podstaty debilní (močení na policejní vůz atd.). Být mužem roku toto obnáší. Nechci tady tahat kecy typu „Alfa samec je týpek plnej testosteronu. Kámo, kup si tyhle tabletky ve formě čípku a uvidíš, jak ti narostou koule!“. Stejně tak nechci mluvit o hlavní teorii vztahových pseudorádců typu Hodný a Teplý polda. Pro takový rady si zajdete na svrbění.cz nebo jak se tahle podsekce blesku jmenuje. Být idiotem znamená odlišovat se, mít svůj názor a být dospělý v situacích kdy máte být. Nenosí se to stejně jako kalhoty do zvonu. Být idiotem často znamená mít svůj názor na rande, i když si protějšek u stolu myslí pravý opak.  Být idiot neznamená jít na první rande pozdě, smradlaví a v gumácích od hnoje se slovy „Asi jsem do něčeho šláp, sorry Emilko“.

 

Být mužem roku dost pravděpodobně znamená být sám sebou. Pokud je u vás být sám sebou otázka „Polykáš“. Ehm. Fajn. Randění asi nebude ta pravá cesta, viděl bych to na chrám plný mnichů v Himalájích a klystýr dvakrát denně. Jako v mnoha životních situacích, je i v případě přirozené debility jediná cesta ven tvrdá práce na sobě. Tvrdá práce nemá nic společného s kapesníky a pornem. Tvrdá práce znamená, že si přiznáme, co jsme zač. V mém případě to bylo přiznat si, že jsem tlustej šmudla (ne že bych se moc změnil). V mem případě znamenalo si vzít knihu od Carnegieho a naučit se, jak vůbec s lidmi mluvit, natož hned randit s ženskýma. Taky mi to trvalo značně dlouho pochopit. Hlavní motiv mého jednání musí pocházet z mé podstaty. Být mužem roku tedy znamenalo nejen dobře se oblékat, vypadat, strat se o vlasy, poslouchat fajn hudbu a účastnit se swingers v kostýmech zvířátek. Pokud tohle děláte a nevychází to z vás, ale vašeho okolí zákonitě to všichni poznají. Je tedy pěkná kravina něco takového dělat, abyste někoho ohromili, sbalili, dostali, ojeli. Samozřejmě za předpokladu, že váš vztah má přežít víc než jeden záchodkový sex v baru. Jediný, koho je fajn ohromit, jsem já sám. Možnost říct si „Roberte jsi kurva hezkej!“ Pokud je to upřímné, přirovnal bych to k tomu, když vidíte vaše dítě poprvé chodit. Cítit hrdost = být motivován. Být motivován sám sebou = výhra na celý čáře.

 

být muž upřímný...

Tímhle se pomalu, ale jistě dostávám k tomu, co je pro mě v momentální fázi života vlastně základ všeho. Upřímnost. Upřímnost je super vlastnost i za cenu toho, že někdy vypadáte jako idiot. Samozřejmě i upřímnost je třeba používat s rozvahou. Někdy je v zájmu zachování rovnováhy vesmíru a počtu vašich zubů, lepší prostě držet hubu. Představte si, že bychom všichni byli upřímní, jaká by to byla prdel? Rande typu: Ježiš ty vypadáš dneska hrozně, nepřibrala jsi a co to máš na xichtě? Nebo ty vole Roberte ty kecáš takový sračky, že se to nedá poslouchat, prosím tě buď, už potichu nebo skočím. To samý s blogem. Pokud někdo řekne, jak moc blog stojí za hovno = upřímný názor. Jsou miliony lidí a nevěřím, že nikdo nedá negativní odezvu na vaši práci. Je třeba si z toho něco vzít. Naštěstí já vím, jak jsem skvělej a jaká je to prdel, takže mě to vlastně netrápí. Peníze vydělávám stejně prostitucí a prodejem chráněných zvířátek. Být upřímnej k cizím lidem je věc jedna. Dost často se to vyrovná tomu být za kreténa. Jenže být upřímný k sobě to je jiný level. Než jsem po druhý shodil znovu 40KG věděl jsem, že je to shit. Každý den jsem si říkal „Jsi tak tlustej, že když projdeš kolem „Mekáče“ přibereš dalších 10 kg“. Taky jsem, ale věděl o teorii bodu zlomu. Teorie bodu zlomu je něco ve smyslu, že musí v každý situaci zákonitě přijít zlom ve kterém to bude eskalovat (nebo opačně). Když nepůjdete na WC taky to pravděpodobně vyeskaluje, směrem do vašich kalhot a.k.a bláto na hřišti a.k.a shitstorm.

 

Já se naučil být upřímný, sebekritický a dementní paradoxně kvůli své váze. Když vyrůstáte s neustálým poukazováním na to, že máte větší kozy než vaše třídní, jde to samo. Rezignujete na vše. 10 tyčinek Snickers, už vám díru v srdci nezaplácne. Pokud se nebavíme o cévních problémech. V případě volby pokračovat v přežírání se a sezení u PC by se můj blog jmenoval „Smutnej Diskokoutek 3000“. Paradoxně tím, že jsem ztratil sebeúctu jsem jí zase našel. Je fajn vědět, kdo jste a jakou máte cenu. Taky je dobrý vědět, že nejde vždy vše podle plánu. Nejlepší lekce, kterou mi má váha dala je uvědomění si, že každá velká změna = Dřina. Dřina v tolika aspektech, že máte 100x za týden chuť se na vše vysrat. Někdy si myslíte, že je to nejlepší, co lze udělat. Dát si balík čipsů, vstávat umaštnej v 11 po celonoční propařené noci u online her s kamarády, kterým jste u prdele stejně jako naše země Babišovi. CHYBA.

 

CHYBA. CHYBA. CHYBA. Takhle to nefunguje. Za vším je práce. Teď bych mohl vytasit nějaký superultramegavelkopenisový citát typu „Buď dobrý, Buď růžový a stůj si za svým! Založ si ten Homoband!“. Vůbec. Každý si to musí přebrat sám, projít si tím sám. Nikdo za vás neschytá jednu do držky od slečny na prvním rande. Větou „Polykáš“ si musíme každý projít sám. Pokud bych měl být poetický, každý si to musí spolykat sám. Tímto uzavírám homokoutek.  Samozřejmě často se mi taky nechce cvičit, běhat, skákat přes kaluže a být úžasnej. Jenže, když si ráno zacvičím, proběhnu se je to impulz ke všemu. Je třeba překonávat své hranice a být upřímný k sobě. Není třeba doufat v zázračný pilulky nebo překonat Rosenberga v počtu výstřiků za den. Stejně tak není třeba hrát golf jako Tajgr Vudz (nejlepší golfista všech dob). Jde o to si najít toho TOP člověka v dané oblasti a říct si, jaký to asi bude přiblížit se? Jaký to bude zkusit hrát tak dobře jako Tajgr. Jaký to bude stříkat jako… ne fajn nechám toho. Hodnotový žebříček je taky na každým z nás.

 

každý krok...

Každý krok je důležitý. Za předpokladu, že je vpřed. Stejně tak je důležité naše rozhodnutí o tom být muž roku. To, co je pro nás muž roku je jen na našem hodnotovém systému. Ten si taky někdy probereme. Napíšu si to do svého růžového gaydeníku, hned vedle kolonky být úžasnej. Co znamená každý krok? 10 kliků ráno je víc než 0. Vyjít dvě patra pěšky, místo vyjet je výtahem. Nejíst chipsy s příchutí kokainu, super nápad. Stejně tak utratit poslední rodinné úspory za šlapky se slovy „žijeme len raz“. Tohle jsou kroky rovnou do sklepa s nápisem „Peklo – vstup zdarma“. Spíš, než klasické Danteho peklo mám na mysli peklo osobní, se kterým pak musím žít dnes a denně. Co je lepší? Každý ráno si 20 minut zacvičit a být schopný se pak podívat na sebe do zrcadla? Každý den se snažit trošku pochopit, jak udělat ženskou šťastnou anebo když ji za mými zády udělá kamioňák Tomáš? Vzdělávat se v byznyse, vstát v pět a mít vše pod kontrolou, ať mám volnej den na golf? Nebo vstávat v 11 s nasráním, že je den v prdeli a nic jsme nestihli?

 

Vybrat si musíme taky sami. Možností je miliarda. Paradox volby nás v dnešní době nemine. Blbý je, že někteří z nás tu imaginární pistoli u hlavy podvědomě chtějí. Motivovat sám sebe je totiž sakra těžký. Každý krok kupředu = výhra. Poznávat sám sebe, znamená získávat sebevědomí. Získávat sebevědomí je kur*vsky dlouhá a trnitá cesta, kde bude nad hlavou svítit stopka častěji než vlakový přejezd ve Studence. Chuť se učit, vzdělávat = chápat co se semnou děje. Po tomhle všem shitu a probdělých nocích přichází finální fáze zúročení. Může přijít za rok, ale spíš přijde za 10 let. Je to bláhové myslet si, že všechno jde tak rychle jako skupina důchodců ve čtvrtek do Kauflandu. Zúročení po této fázi bude nabíhat, jak se mu zachce. Neznamená to, že projedu městem a bude vlhnout i výloha v řeznictví. Co to podle mě vlastně znamená? asi získat pokoru. S pokorou přijde uvědomění a někdo vám nevědomky řekne „jsi muž roku“. Třeba tím, že vám udělá boží, zdravý, pracný dort a k tomu boží čaj. Třeba tím, že se vám odevzdá i když tak úplně nechápete proč.  Být mužem roku neznamená vše chápat, být mužem roku znamená snažit se pochopit.

 

Sdílej roberta na

Share on facebook
Share on google
Share on twitter
Share on email
Share on whatsapp